• Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války v turečtině.

    Dobrý voják Švejk je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších postav nejen české, ale i světové literatury. Svědčí o tom spolu s četnými vydáními doma a v zahraničí také skutečnost, že se z díla stala v pravém slova smyslu klasika, která se neustále čte a cituje.    
  • Arkadaşım Aşçı-Můj kamarád kuchař Krátký jednoduchý příběh v turečtině s obrázky. Knížka je určená předškolním dětem  a jejich rodičům. Knížku skvěle využijí studenti turečtininy na úrovni B1/B2.
  • Umíte anglicky, učíte se turecky a čtete rádi? Máme pro vás skvělý tip, jak spojit vaši lásku ke čtení a učení turečtiny. 🧿 Vyzkoušejte zrcadlovou četbu, kdy máte na jedné straně turecký text a na druhé, pro kontrolu či lepší pochopení, text v angličtině. 🧿 Série zrcadlové četby byla vytvořena pro turecky mluvící, kteří se učí anglicky, ale stejně tak dobře tyto krátké příběhy poslouží i cizincům učícím se turecky. 🧿 Příběhy jsou napsané formou nejzákladnějších a nejjednodušších větných struktur daného jazyka v určitém slovním rámci. Překlady byly prováděny slovo po slově, aby je mohli čtenáři/studenti snadno sledovat a míru porozumění si pak ověřit pomocí otázek a odpovědí. Jednotlivé příběhy série jsou odstupňovány podle jazykové úrovně čtenáře, od nejjednodušších pro začátečníky po složitější pro pokročilejší studenty. Každý si tak může vybrat, začít s příběhy odpovídajícími stávajícím jazykovým znalostem a postupně úroveň zvyšovat.
  • Sale!
    Dobytí „druhého Říma“ – hlavního města byzantské říše sultánem Mehmedem II. a s ním spojené obavy z ovládnutí Evropy osmanskými Turky zafixovalo celou paletu negativních evropských představ o novém a velmi nevítaném sousedovi. V evropském politickém diskursu pak byla „turecká hrozba“ často instrumentalizována ve vnitropolitických i mezinárodněpolitických argumentech španělských i rakouských Habsburků, ale i Francouzů, Uhrů, Poláků nebo Rusů. Zcela nových dimenzí posléze nabyla v období vzniku moderních evropských národů v jihovýchodní Evropě či na Blízkém východě v průběhu 19. a 20. století. Kniha líčí nejen samotný pád Konstantinopole v roce 1453, ale také situaci, která mu předcházela, a události, jež následovaly po ztečení zdánlivě nedobytných hradeb Města. Poutavý popis navazujících dějů zachycuje období do smrti Mehmeda II., přičemž autor se snaží vzít v potaz i jejich interpretaci ze strany samotných Turků. Vše je tak zachyceno v širším historickém kontextu, jenž provázel složitý proces vznikání Osmanské říše a její identity. Pro tu bylo dobytí Konstantinopole naprosto klíčové. Kupodivu to však nebyl cíl, ke kterému by Osmanská říše neomylně směřovala od samého počátku. Nicméně přinejmenším od jisté chvíle Mehmed II. pochopil, že ovládnutí Konstantinopole představuje nepominutelný mezník na cestě k dosažení nesmrtelné velikosti říše i jeho samotného. Dobytí Konstantinopole v roce 1453 znamenalo konec Města v té podobě, v jaké ho Evropa znala či chtěla znát. To, co vzniklo na jeho troskách, si však také zaslouží náš respekt. Pád Konstantinopole nepředstavoval nastolení doby temna či konec zlatých časů. Při univerzálněji pojatém pohledu na kulturu je zřejmé, že se Istanbul během osmanské vlády opět stal jedním z nejdůležitějších politických, hospodářských i kulturních center tehdejšího světa. Osmané dokázali svébytným způsobem přetvořit imperiální tradici římské a byzantské Konstantinopole. A ačkoliv se nám tato nová tradice nemusí v některých svých konkrétních podobách zcela líbit, je bezesporu natolik pozoruhodná, že stojí za to se nad ní pokud možno bez předsudků zamyslet. a proto není o osudové katastrofě či omylu Prozřetelnosti. Je o vývoji, o kontinuitě, a zároveň o stereotypech a utkvělých představách. Je o nás i o těch druhých – o těch, které se i pod vlivem vzpomínky na „pád Cařihradu“ stále snažíme ze svého světa vytlačovat.
  • Co když v okamžiku smrti lidská mysl ještě několik převzácných minut pracuje? Přesně řečeno, deset minut třicet osm vteřin… Každá posmrtná minuta Leile přináší intenzivní smyslovou vzpomínku: chuť kořeněného guláše z kozy, kterou její otec obětoval na oslavu narození dlouho očekávaného syna; chuť směsi cukru s citronem, jíž si ženy depilují nohy, zatímco muži navštěvují mešitu; vůni kávy s kardamomem, kterou Leila pije s pohledným studentem v bordelu, kde je zaměstnaná. A všechny tyto vzpomínky jí také připomínají věrné přátele, s nimiž se sblížila v klíčových momentech svého života – přátele, kteří se ji nyní zoufale snaží najít…
Přejít nahoru