• Co když v okamžiku smrti lidská mysl ještě několik převzácných minut pracuje? Přesně řečeno, deset minut třicet osm vteřin… Každá posmrtná minuta Leile přináší intenzivní smyslovou vzpomínku: chuť kořeněného guláše z kozy, kterou její otec obětoval na oslavu narození dlouho očekávaného syna; chuť směsi cukru s citronem, jíž si ženy depilují nohy, zatímco muži navštěvují mešitu; vůni kávy s kardamomem, kterou Leila pije s pohledným studentem v bordelu, kde je zaměstnaná. A všechny tyto vzpomínky jí také připomínají věrné přátele, s nimiž se sblížila v klíčových momentech svého života – přátele, kteří se ji nyní zoufale snaží najít…
  • Sale!
    Dobytí „druhého Říma“ – hlavního města byzantské říše sultánem Mehmedem II. a s ním spojené obavy z ovládnutí Evropy osmanskými Turky zafixovalo celou paletu negativních evropských představ o novém a velmi nevítaném sousedovi. V evropském politickém diskursu pak byla „turecká hrozba“ často instrumentalizována ve vnitropolitických i mezinárodněpolitických argumentech španělských i rakouských Habsburků, ale i Francouzů, Uhrů, Poláků nebo Rusů. Zcela nových dimenzí posléze nabyla v období vzniku moderních evropských národů v jihovýchodní Evropě či na Blízkém východě v průběhu 19. a 20. století. Kniha líčí nejen samotný pád Konstantinopole v roce 1453, ale také situaci, která mu předcházela, a události, jež následovaly po ztečení zdánlivě nedobytných hradeb Města. Poutavý popis navazujících dějů zachycuje období do smrti Mehmeda II., přičemž autor se snaží vzít v potaz i jejich interpretaci ze strany samotných Turků. Vše je tak zachyceno v širším historickém kontextu, jenž provázel složitý proces vznikání Osmanské říše a její identity. Pro tu bylo dobytí Konstantinopole naprosto klíčové. Kupodivu to však nebyl cíl, ke kterému by Osmanská říše neomylně směřovala od samého počátku. Nicméně přinejmenším od jisté chvíle Mehmed II. pochopil, že ovládnutí Konstantinopole představuje nepominutelný mezník na cestě k dosažení nesmrtelné velikosti říše i jeho samotného. Dobytí Konstantinopole v roce 1453 znamenalo konec Města v té podobě, v jaké ho Evropa znala či chtěla znát. To, co vzniklo na jeho troskách, si však také zaslouží náš respekt. Pád Konstantinopole nepředstavoval nastolení doby temna či konec zlatých časů. Při univerzálněji pojatém pohledu na kulturu je zřejmé, že se Istanbul během osmanské vlády opět stal jedním z nejdůležitějších politických, hospodářských i kulturních center tehdejšího světa. Osmané dokázali svébytným způsobem přetvořit imperiální tradici římské a byzantské Konstantinopole. A ačkoliv se nám tato nová tradice nemusí v některých svých konkrétních podobách zcela líbit, je bezesporu natolik pozoruhodná, že stojí za to se nad ní pokud možno bez předsudků zamyslet. a proto není o osudové katastrofě či omylu Prozřetelnosti. Je o vývoji, o kontinuitě, a zároveň o stereotypech a utkvělých představách. Je o nás i o těch druhých – o těch, které se i pod vlivem vzpomínky na „pád Cařihradu“ stále snažíme ze svého světa vytlačovat.
  • Požár celého světa nám nestačil, abychom se sjednotili. Jsme si tak vzdáleni, že bychom se nesešli ani o soudném dnu. V rozvalinách po bitvě na turecké řece Sakarya najdou vojáci ohořelý sešit popsaný poznámkami. Jedná se o zápisky Ahmeta Celala, který v bojích za tureckou nezávislost utrpěl zranění a léčí se v zapadlé anatolské vísce. Vesničané přijímají svého istanbulského krajana s nedůvěrou, která časem přerůstá v otevřené nepřátelství. Inteligentní vlastenec, stoupenec Kemalových snah o záchranu Turecka, naráží při každém pokusu o sblížení na nepochopení prostých lidí, kteří byli po staletí udržováni v nevědomosti a bídě hmotné i duchovní. Stává se cizincem ve vlastní zemi. Znova a znova se vrací do bezvýchodného kruhu nevzdělanosti, zaostalosti, rozkladu národa a palčivých otázek o jeho budoucnosti.
  • Výpovědi o životě žen v islamských zemích. Její děj je zasazen do počátku 20. století, do upadajícího Istanbulu. 🧿Tip: Knihu si můžete obalit do krásného obalu na knihy s motivem turecké mozaiky nebo Istanbulu. Rozečtenou pasáž si můžete založit pěkně po turecku s krásnou postříbřenou záložkou ve tvaru tulipánu, Istanbulu nebo Galaty. Více o knize najdete zde.
  • Mezinárodní bestseller jedné z nejoblíbenějších tureckých autorek. Jako dcera jednoho z posledních osmanských pašů může Selva získat srdce kteréhokoli muže v Ankaře. Temperamentní mladá kráska má však oči jen pro Rafaela Alfandariho, pohledného syna váženého židovského dvorního lékaře. Navzdory svým rodinám se vezmou a odletí do Paříže vybudovat si nový život. Po nacistickém vpádu do Francie však oba zjistí, že na jejich manželství čekají mnohem horší nástrahy než zatracení vlastními rodinami. Selva jako muslimka, jíž nehrozí nebezpečí odvlečení do nacistického koncentráku, se odmítne svého židovského manžela vzdát. Mladý pár využije plánu tureckých diplomatů na záchranu tureckých Židů žijících ve Francii a se svým malým synkem se vydá na strastiplnou cestu vlakem do bezpečí. Společně musejí projít válkou rozervaným kontinentem, přecházet nepřátelské linie a riskovat všechno v zoufalé snaze získat svobodu.
  • ilustrovaný průvodce
    věk: 3 — 6 / 9 — 13
    Největší turecké město, brána Orientu, křižovatka kultur, most mezi Asií a Evropou... to všechno je Istanbul. Tereza Říčanová se svým malířským okem podívala na nádheru jeho paláců, kostelů a mešit, ale i na každodenní (a každonoční) život v tamních ulicích, na náměstích a tržištích. Uviděla metropoli kypící životem, kde se stopy velkých kultur a dlouhá historie proplétají s miliony lidských příběhů a kde se pohádková tajemství dávného Orientu mísí s bujnou současnou civilizací.
  • Kniha sleduje cesty vzdělaných Osmanů, kteří se vydávali dvěma směry – na Západ, do Evropy, a na Východ, do arabských provincií říše. Cestopisné zprávy z tohoto období jsou mimořádně zajímavé vzhledem ke zvláštnímu postavení osmanské říše a Turků na pomezí dvou civilizačních okruhů. Turecko sice bylo v souvislosti s procesem modernizace i s imperiálními ambicemi západních mocností na Evropě závislé materiálně i ideově a představitelé tureckých elit byli Západem ovlivňováni, zároveň ovšem zaujímali dominantní postavení ve vztahu k zaostalejším jihovýchodním oblastem říše. Kniha ukazuje obraz Evropy a východních provincií osmanské říše v tureckých cestopisech a zkoumá, jakým způsobem setkávání s novým prostředím autory ovlivňovalo v jejich chápání vlastní identity, a to v období, které bylo pro utváření moderní turecké společnosti a jejího vztahu k Evropě klíčové.
Přejít nahoru